Osvětim, Tychy a Katovice

Tři rychlé zastávky během dvou dní. Popravdě, nebyl to úplně můj plán, ale tím, že jsem v Katovicích nesehnal ubytování (rozuměj CouchSurfing), které mi bylo nabídnuto v Tychy (zhruba 30 min od Katovic), rozhodl jsem se své plány poupravit.

Ale popořadě. Ani odjezd z Bielsko-Biała se neobešel bez vtipné historky. Přejezd měl probíhat autobusem, no ale místo něj přijel mikrobus typu Ford Transit. Takže nejen, že jsem se nevešel do dveří, ale při procházení uličkou s batohem a jednokolkou jsem si připadal jako kostička (4×1) v populární hře tetris. Bohužel po mém usazení na zadní sedačky přední řady nezmizely, byť jsem tam pasoval naprosto přesně.

Osvětim

Autobus mě přivezl téměř až před hlavní vchod, kde bylo vidět velké skupiny turistů již kolem 10 hodiny a další přijíždějící autobusy napěchované k prasknutí. Fronta na lístky nebyla nijak dlouhá, ale lístek na prohlídku v češtině jsem promeškal asi o 5 lidí v řadě přede mnou. Že by to byla „karma“? Musel jsem tedy vzít za vděk anglickým výkladem.

Tři doporučení:

  • Jakýkoliv batoh s většími rozměry než je papír formátu A4 je nutné nechat v místní úschovně.
  • Pokud budete mít vlastní sluchátka s klasickým „jackem“, vezměte si je s sebou na prohlídku, pravděpodobně budou lepší než jimi poskytnuté.
  • Láhev s vodou se při prohlídce taky bude hodit.

Celá prohlídka je rozdělena na 2 části trvá zhruba 4 hodiny, doporučuji si však vyhradit celý den. Začíná se v části koncentračního táboru Auschwitz I a následně, po přesunu autobusem, větší tábor Auschwitz II – Birkenau. Celý zážitek se jen těžko popisuje, protože hrůzy války si málokdo, kdo ji neprožil, skutečně dokáže představit. O to víc, když během prohlídky vstoupíte do místnosti, kde je za sklem uloženo téměř 2 tuny lidských vlasů, které patřily obětem. Obdobné to je s brýlemi, kufry, botami a dalšími předměty, které se v táboře uchovaly. Před koncem první části ještě zavítáte do vězení, což zní poněkud absurdně, ale i to zde existovalo, a do objektu s názvem „Krematorium“, které sloužilo jako první k hromadným popravám a spalování mrtvol.

Po přesunu do Birkenau vidíte větší z komplexů o tehdejší rozloze 170 hektarů, který je rozdělený na několik oddílů. Stále, i po 70 letech, do něj stále vedou koleje a jsou zde patrná nástupiště. Přesněji řečeno „výstupiště“. Pomalým krokem se vydáte k památníku obětí, který je na samotném konci tábora, v místech, kde byly původní budovy krematorií. Nyní jsou zde pouze rozvaliny a pozůstatky po původních sklepeních, kde byly plynové komory. Závěrem se zastavíte u jedné z ubytovacích budov pro samotné vězně a těžko se věří tomu, kolik lidí na tak stísněném prostoru žilo.

Celá prohlídka se nesla v značně pochmurném duchu, ale zpětně lituji spíše toho, že mi trvalo 31 let, než jsem se na toto místo podíval. Zejména kvůli citátu G. Stanayana:

Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat.

—  The life of reason I

Tato minulost bych nerad, aby se opakovala.

Tychy

Z Osvětimi je to zhruba hodina cesty, a jak už jsem psal, měl jsem tady zajištěno přenocování u Natálie a Martina (Marcin). Během odpoledne už jsme toho moc nestihli, ale za doporučení určitě stojí „Jezioro Paprocańskie“, kde se v parku dá procházet klidně celý den.

Večeře byla v asijském spíše než v Polském duchu v restauraci Misz Masz. Následná návštěva pivnice Wielokran byla dle mého gusta. Přes 10 piv na čepu, vše od klasického ležáku až po IPY a APY od lokálních pivovarů. Když se v Tychy náhodou vyskytnete, tak tady si dobré pivo určitě vybere každý český pivař.

Katovice

Celá návštěva Katovic byla ve znamení doporučení od milého páru – Ania & Tomek. Věděl jsem, že se zde dlouho nezdržím, protože hned další den jsem se účastnil Salsa festivalu v Krakově.

Z nimi doporučených aktivit jsem se rozhodl vyzkoušet park Śląski. Je poněkud rozlehlý, ale chtěl jsem se podívat k observatoři, která byla v jeho středu. K mému štěstí, zde právě probíhala generální oprava, a tak se k observatoři vůbec nedalo dostat. Celý park je ale pěkně udržovaný a zejména cyklisté si zde najdou hodně lesních cestiček, kde se můžou vydovádět.

Cestou zpátky jsem vyzkoušel nedalekou lanovku „Kolejka ELKA“, která mě přemístila ze vzdálenější části parku zpět blíže k centru. Cestou byla vidět místní zoologická zahrada a také zábavní park, jehož horská dráha vypadala velmi přitažlivě, bohužel mi na ni nezbýval čas.

Po návratu do centra jsem vyzkoušel hotelovou restauraci v 27. patře hotelu Marriott. Pokud nemáte hluboko do kapsy, tak se zde dá určitě dobře najíst. Já ochutnal jejich Espresso Martini a kochal se nádherným výhledem na Katovice, což byl primární účel mé návštěvy takhle vysoko. (A prý jsou tam na návštěvy zvyklí, takže vás nechají udělat si fotku i bez objednávky). Při odchodu jsem ještě mohl ochutnat výborný ořechový likér.

S Aniou a Tomkem jsme měl to štěstí odpoledne se i potkat, kdy jsme zašli na pozdní oběd do Aiuoli. Servírují tam klasické české meníčko za skvělou cenu 22 zlotých – studená polévka z višní, těstoviny a menší dezert. Večer už ani nemohl dopadnout líp, jen mi můj odvoz ze Spolujízdy zapomněl napsat, kdy a kde se sejdeme a na žádné moje zprávy nereagoval. Autobusy jezdily každých 30 minut, jsem se prostě sbalil a šel si koupit lístek. Do Krakova jsem dorazil před 9 večer, zrovna když u hlavního nákupního centra začínalo pouliční žonglérské vystoupení. Z ne moc vydařeného večera se rázem stal večer opět něčím výjimečný. Ale to už se pohybujeme v Krakově.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *